Hra realizovaná SKH-Z bude pilotním projektem pro prezentaci regionu. Pro dvacet obcí sdružení, které jsou různé svou velikostí i tím, co můžou nabídnout, bude jednotící linkou průvodkyně  bájná víla Marcebila, patronka krušnohoří, která se ztratí v údolí a bude hledat cestu zpátky do hor.

O každé obci svazku  bude natočen kráký medailonek s průvodkyní Marcebilou, který bude nejen součástí hry, ale zároveň se využije i pro prezentační účely jednotlivých obcí a SKHZ.

Na projekt byla schválena   dotace z Karlovarského kraje. 

Cílem projektu je vytvořit netradiční marketingový materiál, prezentovat mikroregion. Členky spolku Marcebilek z Hřebečné, což jsou obyčejné ženy ve věku třicet, až sedmdesát let nafotily kalendář v duchu bájné Marcebily a příběhu zpracovaného Petrem Mikšíčkem (kniha Tajná zpráva o Marcebile) 

Na projetk SKHZ přispívá na základě veřejnoprávní smlouvy Klubu chalupářů Hřebečná, z.s.

Legenda o Marcebile

Kdysi dávno žila v krušnohoří překrásná panna Marcebila. Přebývala na zámku svého otce na hoře zvané Bartelwulfenberg.  Mnoho mládenců, rytířů a hornických obchodníků jí žádalo o ruku. Ona však  měla jasno v lásce své. Tou byl mládenec Siegfried z panství v Sonnenbergu (Výsluní).  Otec Marcebilin byl ale přesvědčován svým sousedem, rytířem Kunem z hrádku Hassberg, k rodinnému obchodu a provdání Marcebily výměnou za ochranu jeho rýžovišť a štol. Marcebila odmítala a odešla do kláštera v Kadani.  Po návratu oznámila otci, že si do roka musí vzít Siegfrieda, protože se s ním tajně zasnoubila. Kuno nepřenesl přes srdce štěstí snoubenců a v záchvatu žárlivosti v rytířském turnaji, který následoval po svatebním obřadu, novomanžela probodl. Marcebila se vrhla k smrtelně raněnému Siegfriedovi a s posledním stiskem jeho života mu rytířskou rukavici sundala a nasadila si ji sama. Opustila rodný zámek a navždy zmizela do temných hvozdů. Její pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. Divoká bouře pobořila zdi hradu Hassberg a proradný Kuno byl spálen ohnivým jazykem, který se zjevil z hloubi Krušnohoří.

Marcebila, vládkyně Krušnohoří, dnes?

Hledači Marcebily vypozorovali, že je to rozervaná žena okolo třiceti let, která žije povětšinou o samotě, protože je ovlivněna svoji kletbou. Svůj hlavní životní boj tak svádí se samotou a anonymitou, uzavřeností lidí a strachem z neznáma. Kvůli své samotě se cítí vnitřně prázdná a potřebuje nutně zaplnit příběhy, které by rozechvěly její srdce a duši. Když ji potkají lidé a popovídají si s ní, sdílí s ní své zážitky, je šťastná a spokojená.  Pokud ale kolemjdoucí Marcebilu odbude,  se zlou se potáže.

Děti Marcebily

Veřejným tajemstvím je, že Marcebila měla za svůj život mnoho dětí. Ty ale vychovávají jejich otcové a pečlivě střeží tajemství, jak ke svému potomku přišli. Tyto děti však jejich pravá matka pravidelně navštěvuje a učí je lásce ke Krušným horám. Mají přirozeně i svoje děti, vnoučata a tak se legenda o Marcebile - pramatce Krušnohorců, šíří dál. Občas se děti Marcebily potkávají na společných sněmech. Protože se ale tato setkání, prý, odehrávají uprostřed nejhustší mlhy, nepodařilo se nikdy je doložit.  Je tedy dost možné, že právě ony ženy, ze spolku Marcebilek z Hřebečné, které nafotily tento kalendář, mají blízko k samotné Marcebile. Očekával bych i možnost, že jsou ve skutečnosti stráží samotné vládkyně Krušnohoří. V kalendáři ukazují místa v Krušných horách a panuje důvodné podezdření, že na některém z těchto míst, možná, legendární sněm probíhá.  Přeji všem Marcebilkám, aby si užily své výjimečnosti a daru, a aby střežily a opečovávaly naši vládkyni.

Za spolek Marcebilogů, Petr Mikšíček, zakladatel