Historie

Území západní části Krušných hor má velmi bohatou historii. První osady zde vznikaly postupně již ve 12. a 13. století. V polovině 15. století se začala v oblasti výrazně rozvíjet hornická činnost, a to v souvislosti s objevem bohatých nalezišť stříbra a cínu. V menší míře se zde těžily i další kovy - měď, olovo, železná ruda. V 16. století byla celá oblast horním rajónem s celkem 24 lokalitami městského charakteru, z nichž některé - zejména Jáchymov - patřily v té době k největším centrům osídlení na území českého státu. V průběhu 17. století nastal postupný pokles těžby rud. K úpadku celé oblasti přispěla rovněž třicetiletá válka a následná rekatolizace Čech, která se projevila odchodem protestantské části populace do sousedního Saska. Po úpadku důlní činnosti se začala prosazovat nová výrobní odvětví, jako například výroba vitriolu, paličkování krajek, výroba knoflíků, korálků, předmětů ze dřeva a hudebních nástrojů. Oživení přineslo do kraje až vybudování železnice koncem 19. století. Po druhé světové válce došlo - obdobně jako na většině zemí bývalých Sudet - k odsunu německého obyvatelstva. Smutnou stránkou historie regionu bylo pak zřízení koncentračních a pracovních táborů v 50. letech minulého století, kam posílal komunistický režim "nespolehlivé" občany na nucené práce v uranových dolech. K zásadním změnám dochází od roku 1989, kdy se s pádem železné opony otevřely nové hraniční přechody a nastává rozvoj letní i zimní turistiky. 


Abertamy

První zmínka o obci je z roku 1529. R. 1579 byly Abertamy prohlášeny královským horním městem a do užívání jim byl dán znak. Těžba stříbra upadla během Třicetileté války, po ní zůstalo pouze dolování cínu, ze kterého se vyrábělo kuchy?ské a mešní nádobí. Hledači stříbra často při svém kutání naráželi na černý, lesklý kámen, který jim vždy naznačil, že stříbrná žíla končí. Teprve výzkumy Marie Curie-Sklodowské našly v tomto kameni a rudách jej obsahujících vzácné prvky, které daly kraji éru Jáchymovských uranových dolů po 2. světové válce. 
Po Třicetileté válce nastala v Abertamech a okolí veliká bída. Teprve v 19. století byla v obci zavedena výroba kožených rukavic. Hlavní surovinou byly kozí kožky, kterých bývalo v každém domě dost. Známý byl i Abertamský kozí sýr z kozího mléka, dochucovaný různými bylinkami. Abertamské rukavice byly známé v celém světě svou vysokou kvalitou a rozmanitostí vzorů. Po 2. světové válce byly drobné i větší továrny sloučeny do Rukavičkářských závodů.


Boží Dar

Obec vznikla v 16. století jako hornické městečko. Díky těžbě stříbra prožívalo dobu rozkvětu až do třicetileté války. Koncem 19. století, dříve dvoutisícové město, mělo tehdy jen 1200 obyvatel. Původní zástavba byla zničena požárem na počátku 19. století. Nejvýznamnější historickou stavbou je kostel sv. Anny z roku 1772. V druhé polovině 19. století bylo jediným výnosnějším zdrojem obživy paličkování krajek. Po druhé světové válce se Boží Dar stal téměř vylidněnou obcí. Situace se zlepšila až po roce 1971, kdy byl v blízkosti obce otevřen hraniční přechod do tehdejší NDR. K výraznému oživení Božího Daru došlo zejména po roce 1989. Nedaleko města západním směrem je státní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště s naučnou stezkou.


Dalovice

Obec Dalovice tvoří v současnosti tři sloučené obce - Dalovice, Všeborovice a Vysoká. Rozkládá se na soutoku Vitického potoka (uváděný také jako Dalovický) s řekou Ohří, která také tvoří jihozápadní hranici s městem Karlovy Vary, v průměrné nadmořské výšce 400 metrů nad mořem. První písemná zmínka je z roku 1437, kdy byl majitelem panství Albrecht z Pernštejna. Původně zemědělská obec se po otevření kaolínových a uhelných dolů změnila na průmyslovou. V roce 1804 byla postavena továrna na kameninové, později porcelánové nádobí - světoznámá firma Epiag. Mimo malé firmy byly v obci i cihelna, pivovar, mlýn a pila. Rokem 1974 měla historie samostatné obce Dalovice skončit. Byla připojena ke K.Varům a sloužila k vymístění pro město nepohodlných podniků a osob. Proto okamžitě po r. 1989 započala iniciativa občanů o osamostatnění, při zachování již oboustranně výhodné spolupráce s městem. To se v r. 1991 podařilo.


Děpoltovice

První písemná zmínka je v listině papeže Gregora X. z roku 1273. Do roku 1434 vlastnil Děpoltovice klášter Teplá. Poté byly postoupeny kancléři Kašparu Šlikovi. V roce 1540 zde byl postaven zámek. Nyní jsou Děpoltovice známé především jako středisko letní rekreace a Děpoltovický rybník je vyhledáván milovníky vodních sportů. Je zde možno provozovat i jezdecký sport.


Horní Blatná

Hornická osada založená v r. 1532 díky ložiskům cínu, byla v roce 1548 povýšena Ferdinandem I. na královské město. Poté, co v 17. století nastal pokles těžby, se situace jen pomalu vracela ke své tradici. Spíše se rozvíjela domácí výroba, paličkování krajek, výroba plechových pocínovaných lžic a později rukavičkářství. Dochovaly se památky na dávné dolování, Vlčí jámy a tzv. Blatenský vodní příkop, významné vodní dílo z poloviny 16. století, jímž byla v délce asi 12 kilometrů přiváděna voda potřebná k důlní činnosti.


Hroznětín

Nejstarší zmínka o Hroznětíně pochází z poloviny 13. století, kdy zakladatel Tepelského kláštera Hroznata za vojenské zásluhy obdržel od Přemysla Otakara I. koncem roku 1213 dědičný statek Hroznětín s trhovým právem. Po jeho smrti se Hroznětín dostal pod správu kláštera v Teplé. Hroznětín byl povýšen na město asi kolem roku 1333 Janem Lucemburským, práva města jsou však zapsána až v listině Jiřího z Poděbrad roku 1463. Po Lipanech byl Hroznětín roku 1434 prodán císaři Zikmundovi, který jej zastavil svému kancléři Kašparu Šlikovi. Od roku 1499 je v Hroznětíně židovské ghetto, jak o tom svědčí židovský hřbitov, který patří k nejstarším v Čechách. Po osvobození v roce 1945 bylo město postupně osidlováno českým obyvatelstvem. V současnosti je Hroznětín významný především díky letní rekreaci v chatové oblasti Velkého rybníka.



Jáchymov

První zmínka o Jáchymově náleží do první poloviny 16. století, kdy se původně malá osada díky nálezům stříbra proměnila v jedno z nejlidnatějších měst království. V 16. století zde pobývala a působila celá řada učenců, humanistů a reformátorů. Významní umělci tvořili svá díla ve zdejší mincovně, která dala světu nejen hodnotnou minci Tolar - Dolar, ale také nebývalé množství renesančních medailí. Město vzkvétalo a upadalo v přímé závislosti na produkci stříbra v dolech v nejbližším okolí. Nová kapitola historie města je spojena se zde se těžícím uranem, z něhož se připravovaly barvy používané ve sklárnách a porcelánkách. V roce 1864, na dole Svornost, vytryskl pramen , který podnes stojí u základu jáchymovských lázní. První soukromé lázně, využívající této radioaktivní vody, byly založeny v roce 1906. Již v roce 1912 byl otevřen nejmodernější láze?ský ústav Radium Palace. Díky lázním vzkvétá opět město, jehož současnost je s nimi neodmyslitelně spojena. Svým nejbližším okolím poskytuje Jáchymov bohaté možnosti pro zimní turistiku a lyžařský sport.


Jenišov

Obec se nachází asi 4 km západně od Karlových Varů směrem na Loket. První písemná zmínka o středověké zemědělské osadě je z roku 1390. Další záznamy o obci Jenišov, německy Janessen (lidově Ganesn) jsou uváděny v kronikách z let 1525, kdy obec patřila k Loketskému panství. V archivních záznamech je zmi?ována ještě kolem roku 1850. Největší rozvoj nastal kolem roku 1890, kdy se započalo s těžbou uhlí. Podstatný růst zastavění s sebou přinesl hospodářský rozvoj v období od poloviny 19. století do II. světové války, který souvisel s hlubinnou těžbou hnědého uhlí a v menší míře i kaolínu. Díky své poloze při důležité komunikaci I/6, poskytuje široké možnosti dalšího rozvoje obce, ať už po stránce rozvoje obytné zóny a s tím spojené občanské vybavenosti, až po další rozvoj obchodu a služeb.


Loket

Město vzniklo kolem roku 1240 za vlády krále Václava I. z předhradí pevného královského hradu stejného jména s románskou rotundou, zřejmě již ze třetí čtvrtiny 12. století, na výrazném ostrohu, sevřeném ohybem řeky Ohře. Hrad nabyl na významu zejména po roce 1230, kdy sem bylo přeneseno ze Sedlce sídlo krajského úřadu a tím i město Loket se povzneslo, protože hrad tvořil později spolu s městem jeden obranný celek. 

Po třicetileté válce nastal úpadek hradu i města, hrad sloužil už jen jako sýpka a skladiště. Počátkem 19. století byl dokonce přestavěn na vězení a tomuto účelu sloužil až do roku 1947. V roce 1815 byla ve městě založena továrna na proslulý loketský porcelán. Město leží na okraji CHKO Slavkovský les a je velmi dobrým výchozím bodem pro turistické a cyklistické výpravy.


Nová Role

Je sice jednou z nejstarších obcí (vznik osady se datuje do 11. - 12. století), ale zárove? jedno z nejmladších měst. V letech 1240 - 1255 byl postaven kostelík sv. Michaela, asi nejcennější románsko gotická architektonická památka z doby Přemysla Otakara I. a Václava I.
Jednoznačným přínosem pro město bylo postavení železnice Karlovy Vary - Nová Role - Johanngeorgenstadt v roce 1899. Továrna na porcelán patřící k nejmladším u nás (1921) je dnes porcelánkou největší. Její specialitou je reprezentační porcelán pro státníky a diplomaty. Na okraji města obklopeného lesy je velký rybník, který poskytuje nejen možnosti ke koupání a surfování, ale také ke sportovnímu rybaření.


Nové Hamry

Obec nové Hamry byla založena v 15. století horníky, kteří zde těžili cín a železnou rudu. Největší rozmach dolování na Nejdecku - kam patřili i Nové Hamry - spadá do éry panování loketských hrabat Šliků. Hornictví se zde z větší či menší prosperitou drželo téměř až do 60. let 19. století. Poté bylo dolování pro nerentabilitu ukončeno. Obyvatelé se v polovině 18. století živili částečně hornictvím, dřevařstvím, chovem dobytka a výrobou krajek. Ve 2. polovině 19. století se v Nových Hamrech rozšířila domácí výroba jemných krajek, plechových pocínovaných lžící a perleťových knoflíků. Byla také zřízena velkopila a šindelárna. 
Po 2. světové válce došlo k odsunu sudetských Němců i původních obyvatel a s nimi odešly i tradice a folklór Krušnohoří.


Otovice

První písemná zmínka o této obci se v pramenech objevuje již v roce 1325 a hovoří o původně zemědělské osadě. Prvý zmi?ovaný majitel Otovic Kojata měl poddací právo ke kostelu v Thiergartenu. V roce 1325 dostal Kojata Otovice jako léno spolu s vesnicí Oborou, lesem a 16 lány půdy od krále Jana Lucemburského. 16. století je v celém kraji ve znamení vlády rodiny Šliků, kteří pocházejí z Chebu. Rod sídlil v Otovicích v letech 1525 - 1617. V polovině 17. století byly Otovice vyhlášeny chovem koní. V 19. století žili v Otovicích kromě zemědělců a živnostníků také dělníci a horníci. 1. důl na katastru obce byl otevřen v roce 1852. Na počátku 20. století byly v Otovicích hnědouhelné a kaolínový důl, na území obce byly 4 cihelny. 
Po 2. světové válce došlo k velkému odsunu obyvatel a k částečnému dosídlení došlo až zřízením zemědělského družstva. V roce 1976 byly Otovice přičleněny ke Karlovým Varům.


Ostrov

Počátkem 13. století je trhová ves pojmenovaná po zakladateli hraběti Slavkovi z rodu Hrabišiců. Privilegiem uděleným Janem Lucemburským (1331) bylo město postaveno na rove? měst královských. Po husitských válkách zastavil císař Zikmund Ostrov s okolím Kašparu Šlikovi. V druhé polovině 16. století získali Šlikové Ostrov do dědičné držby a město se stalo poddanským. Roku 1871 získalo město železniční spojení, rozvinul se průmysl (porcelán, továrna na lepenku). Hlavní přínos městu bylo období po druhé světové válce, kdy se zemědělské městečko změnilo na velké hornické sídliště. Po ukončení těžby uranu byl budován nový průmysl (závody Škoda a Tesla). Město je důležitým střediskem kulturního života, letohrádek v parku je sídlem stálé galerie výtvarného umění. Ostrovský hřbitov s kostelem sv. Jakuba (1225) je nejstarší historickou památkou města.


Pernink

Pernink byl založen roku 1532 německými horníky povolanými českým králem na samé tehdejší hranice státu a největšího rozkvětu dosáhl právě v dobách dolování. Po úpadku dolů se rozvinulo krajkářství a výroba ze dřeva, tyto obory se udržely do dnešních dob. V obci je nejstarší továrna na výrobu prošívaných dek u nás. V první polovině 19. století vznikl v Perninku textilní závod, rozšiřuje se i dřevovýroba a kovovýroba v menších podnicích. Otevřením železniční tratě z K. Varů do Potůčků v roce 1899 nastalo nové období rozkvětu obce trvající až do 2. světové války. Po odsunu téměř 90% německých obyvatel v roce 1946 došlo poměrně brzy k novému osídlení (okolo 1200 obyvatel). Po ukončení těžby uranu v Jáchymově část místních odchází a vzniká mnoho rekreačních chat a zařízení.


Potůčky

Vznik obce úzce souvisí s rozvojem důlní činnosti v 16. století, kdy se objevují první osídlenci a to sasští horníci. V okolí se těží cín, stříbro a železná ruda, vznikají doly, tavírny a úpravny rud, osada se rozrůstá. Přesto zůstává beze jména. Teprve roku 1723 pojmenoval kronikář ze sousedního Johanngeorgenstadtu tuto obec Breitenbach. Český název Potůčky obec získává až po 2. světové válce. Velkým přínosem pro obec byla stavba železnice z Karlových Varů zprovozněná v roce 1899. Díky nové politické situaci po roce 1989 a otevření hraničního přechodu pro pěší přímo v obci, se dnešní Potůčky stávají vyhledávaným turistickým střediskem. Najdeme zde jedno z největších a nejživějších tržišť západního regionu. Pro milovníky zimních sportů je k dispozici lyžařský vlek a sjezdovka. Nově vybudovaný areál - krytý bazén (vířivá koupel, umělé vlny, sauna, masáže) a tenisový kurt slouží k rekreačnímu sportování.


Smolné Pece

Obec Smolné Pece je nejmladší obcí karlovarského regionu. Vznikla poměrně pozdě, až v roce 1872, jako součást blízké obce Fojtova. Trvale zde žije kolem 150 obyvatel, je zde ovšem mnoho rekreačních chat a chalup. Obyvatelé Smolné Pece se v minulosti živili smolařením - sběrem a potom tavením smůly ve zvláštních "smolných pecích". Obyvatelé, kteří netavili smůlu, jezdili za prací převážně do Nejdku. Smolné Pece nabízejí příjemné prostředí pro rekreaci a výlety do blízkého okolí.